Zámořské objevy evropských mořeplavců v 15. a 16. století přinesly Evropě obrovské bohatství. Z dalekých zemí přinášely nerostné bohatství a exotické plodiny, položily ale také základy mezinárodního obchodu a nového uspořádání společnosti.
Evropa na třetí koleji
Z hlediska bohatství, kultury a technologií patřily na začátku druhého tisíciletí mezi nejvýznamnější oblasti světa zejména Indie a Čína, které zdaleka předčily moc západní Evropy. Asijské velmoci mohly stavět na produktivních zemědělských systémech a obchodním propojení s dalšími civilizacemi v rámci Indického oceánu.
Zatímco asijské říše mezi lety 1000 a 1500 n. l. vzkvétaly, Evropa byla v útlumu, sužovaná hladomory a nemocemi. Mor v polovině 14. století výrazně snížil počet obyvatel Evropy a s úbytkem pracovní síly přišla i ekonomická ztráta. K postupnému vzestupu Evropy přispěly inovace, vědecké objevy, ale především zámořské objevy a následná kolonizace zemí Afriky a Ameriky.
Nastupují mořeplavci
Koncem 15. století vzniklo sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského mocné španělské království. Mořeplavec Kryštof Kolumbus přemluvil královnu k finanční podpoře plavby do Indie a pomohl jí nečekaně objevit nová území v Americe. Na cestě ho doprovázel Juan Ponce de León, který dále rozšířil španělské výpravy a ovládané území. Díky dalším výpravám se Hernando Cortés dostal do říše Aztéků a Francisco Pizarro do říše Inků. Portugalsko zahájilo dobývání Brazílie výpravou Pedra Álvarese Cabrala. Francie svěřila průzkum nových území do rukou Itala Giovanniho da Verrazzano. Angličan Henry Hudson podnikl cestu do Severní Ameriky v roce 1609 jménem Nizozemska a v roce 1610 jménem Anglie.
Dobývání a kolonizace ze strany Evropanů zdecimovaly původní obyvatele amerického kontinentu. Značná část původního obyvatelstva zemřela rukou kolonizátorů nebo v důsledku tvrdých pracovních podmínek a nakažlivých nemocí, jako jsou neštovice, spalničky nebo tyfus. Vůči těmto běžným chorobám zavlečenými evropskými kolonizátory totiž původní obyvatelstvo nebylo imunní. Klíčovou roli sehrály masakry, špatné zacházení a nemoci, přispěl však také kolaps zemědělské produkce. Během jednoho století vymizelo z tohoto kontinentu více než 90 % populace.
Atlantický obchodní systém
Na konci 15. století rozšířily západoevropské země svou působnost až na americký kontinent a tímto zapojením dalšího kontinentu do jednoho obchodního systému byla vytvořena první globální ekonomika. Tento atlantický obchodní systém zřízený evropskými kolonizátory pomohl získat během 17. století Evropě světovou převahu, kterou do té doby drželi asijští výrobci.
Mezi kontinenty se začalo přesunovat zboží i lidé. Na amerických plantážích se intenzivně pěstovaly banány, káva a především cukrová třtina. K vývozu sloužilo také pěstování kaučuku, tabáku nebo bavlny.
Globální obchod propojil různá místa ve světě, rozsáhlou produkci surovin v koloniích s místy zpracování v Evropě. Spojil také plantáže na americkém kontinentě s pobřežím západní Afriky, kde byli lidé pro práci zotročováni.
Nástup otroctví
Pro práci na plantážích nebo v dolech spoléhali kolonizátoři nejprve na původní obyvatele. Ti ale nebyli ochotni pracovat, utíkali a umírali na nemoci, které do Ameriky přivlekli evropští kolonizátoři. Protože chyběla pracovní síla, začali se do Ameriky dovážet afričtí otroci. Ti žili přímo na plantážích, byli nuceni pěstovat plodiny a při odporu byli veřejně bičováni.
V Africe bylo v rámci transatlantického obchodu s otroky zotročeno okolo 14 milionů lidí, miliony ale zemřely během přesunu na lodě, na otrokářských lodích nebo v prvním roce otroctví v Americe.
Atlantický obchod s otroky měl radikální dopad na africké společnosti. Obchod ovlivňoval africkou ekonomiku tím, že se zaměřil na jedinou věc, tedy na obchod s lidmi. Kvůli tomu tak kdysi silné a rozvinuté státy Afriky ztratily stabilitu a roztříštily je vnitřní i vnější konflikty, které tento kontinent sužují dodnes.
Dekolonizace obchodu
Kolonizace, systém otrokářství a transoceánský obchodní systém vytvořily nový způsob fungování společnosti. Stál na novém ekonomickém vztahu k lidem a přírodě, stojící na zneužívání a nerovnosti. Tento systém se stal základem rozvoje naší společnosti, bohatství Evropy, ale i současných globálních problémů.
V 19. století sice bylo postupně otroctví zrušeno, následky kolonialismu ale postihují pěstitele v Africe, Latinské Americe i Karibiku dodnes. Milióny lidí zde za pěstování našich potravin nedostávají dostatečně zaplaceno. Dodnes se potýkají s extrémní chudobou a následnou dětskou prací a moderním otroctvím. Dodnes je pro mezinárodní obchod důležitější produkt než člověk, který ho pěstuje.
Mezinárodní obchod je tak stále poznamenán koloniální historií. Obchodní společnosti spolu soupeří nabídkou stále levnějších produktů, na tuto cenovou válku doplácí ti, kteří jsou v dodavatelském řetězci až na konci a mají nejslabší pozici – pěstitelé. Oni přitom jsou ti, kteří suroviny pěstují, vytváří je. Evropská obchodní politika chrání své zpracovatele a díky složité síti celních a necelních překážek brání rozvojovým zemím v rozvoji zpracovatelského průmyslu. Na vývoj výkupních cen nemají pěstitelé žádný vliv ani dnes, stejně jako otročtí pěstitelé třtinového cukru v Karibiku v 17. století, kdy obchod ovládali evropští kolonizátoři. Většiny světových pěstitelů se stále nikdo neptá, jejich hlas není slyšet. Mezinárodní obchod stále odpovídá zájmům lidí v zemích globálního Severu. Práce na jeho dekolonizaci jen velmi pomalu začíná.
Systém Fairtrade se zavazuje bojovat proti chudobě pěstitelů a dává jim hlas. Na valném shromáždění Fairtrade International mají zástupci pěstitelů 50 procent hlasů. Členové fairtradových družstev sami a demokraticky rozhodují o využívání fairtradového příplatku.
Posláním Fairtrade je zlepšit obchodní podmínky pro milióny znevýhodněných pěstitelů v zemích globálního Jihu. Našim dlouhodobým cílem ale je vůbec nemuset existovat. Doufáme, že jednoho dne již nebudeme potřeba. To je ale bohužel stále daleko před námi.
Stanislav Komínek
Fairtrade Česko a Slovensko
PS: Zajímají vás k k tématu další informace? Stáhněte si novou učebnici světových dějin, která stojí na globálním přístupu k historii z pera Erica Vanhauteho, profesora světové historie na belgické Univerzitě v Gentu, a Claudie Bernardi, výzkumné pracovnice a přednášející na italské Univerzitě Roma Tre. Podívejte se na dějiny lidstva z jiného pohledu než toho našeho západního. Proč se do Ameriky plavili Evropané, když Číňané měli lepší lodě? Proč toho víme tak málo o lidech ze střední Afriky před rokem 1700? Překonávejte nacionalismus a eurocentrismus s touto skvělou učebnicí. Pro dopady systému Fairtrade se podívejte na www.fairtrade.net/impact.
