Fairtrade a důstojné živobytí

Důstojná životní úroveň – taková, která umožňuje člověku pokrýt základní potřeby a zajišťuje důstojnou lidskou existenci – je lidským právem. Drobní pěstitelé ze zemí Asie, Afriky a latinské Ameriky a tamější pracovníci však navzdory tomu, že pěstují plodiny, které jsou hnacím motorem dodavatelských řetězců na světovém trhu v hodnotě miliard, často sami žijí v chudobě..

Ze 736 milionů lidí žijících na celém světě v extrémní chudobě jich asi 80 % žije ve venkovských oblastech a jejich přežití závisí na zemědělství. Je nepřijatelné – a neudržitelné -, aby lidé, kteří pěstují a sklízejí většinu světových potravin, nedostávali mzdu, která jim zajistí důstojné živobytí.

Zemědělci, kteří vlastní půdu, se potýkají s jinými problémy než námezdní dělníci pracující na cizí půdě. Příjem zemědělce musí pokrýt náklady na pěstování, teprve pak lze pomýšlet na pokrytí potřeb domácnosti. V konvenčních obchodních vztazích nemají pěstitelé prakticky žádnou možnost stanovit udržitelné ceny a špatná sezona pro ně může znamenat nulový příjem. Naproti tomu námezdní dělníci v zemědělství dostávají mzdu a mohou mít i další výhody, jako je bydlení, často však nemají jistotu zaměstnání, čelí špatným životním a pracovním podmínkám. V obou případech mnoho mladých lidí vidí, jak se jejich rodiče s obtížemi protloukají, a opouštějí svou půdu v naději, že si zajistí lepší budoucnost ve městech.

Jak Fairtrade podporuje důstojné živobytí? Cesty k důstojnému živobytí jsou pro pěstitele a námezdní pracovníky odlišné. Proto Fairtrade International vytvořil dvě strategie: jednu pro příjem zajišťující živobytí pro drobné pěstitele a druhou pro mzdu zajišťující živobytí pro námezdní dělníky.

Důstojný životní příjem

Pokud si drobní zemědělci, kteří se věnují pěstování plodin, jako je káva nebo kakao, nebudou moci ze svých výdělků zajistit důstojnou životní úroveň, globální potravinové dodavatelské řetězce nebudou nikdy udržitelné, venkovské komunity nebudou prosperovat a důsledky ponese i životní prostředí.

Rodinná farma je malý podnik. Pěstitelé žijí ze zisku, který ze své farmy utrží, a jejich život podléhá rytmu sklizní.

Pěstitelky kakaa z fairtradového družstva CAYAT v Pobřeží slonoviny

Životní minimum je definováno jako dostatečný příjem, který umožňuje zajistit slušnou životní úroveň pro všechny členy domácnosti – včetně stravy, pitné vody, důstojného bydlení, vzdělání, zdravotní péče a dalších základních potřeb, a něco navíc pro případ nouze a budování úspor – po pokrytí nákladů na chod farmy.

Drobní pěstitelé nemají prakticky žádnou kontrolu nad cenami na světových trzích a jejich vyjednávací síla je slabá až nulová, jsou vydáni na milost a nemilost kolísání cen a dobré vůli svých obchodních partnerů. V dobách převisu nabídky a spekulací na trhu mohou ceny plodin klesnout pod náklady na pěstování, takže pěstitelé prodělávají. Dlouhodobá období nízkých cen, jako tomu bylo u kakaa a kávy, mají katastrofální dopady na živobytí pěstitelů a na udržitelnost dodávek.

Je to začarovaný kruh: Pokud jsou pěstitelé odsouzeni k chudobě, nemohou si dovolit investovat do efektivnějších metod hospodaření, které by zlepšily jejich příjmy. Nemohou svým pracovníkům platit důstojnou mzdu, nebo ještě hůře, mohou se uchýlit k využívání dětí jako levné pracovní síly. Někteří se mohou ve snaze vydělat více obrátit k nelegálnímu kácení lesů nebo pěstování nelegálních plodin. Jiní svou půdu zcela opustí a hledají alternativní možnosti obživy ve městech nebo v zahraničí. Pěstitelé navíc nesou většinu rizik způsobených extrémními výkyvy počasí, škůdci a chorobami plodin, což činí jejich podnikání ještě zranitelnějším.

Více i s podrobným popisem, jak Fairtrade postupuje směrem k důstojnému referenčnímu příjmu a příklady jejího počítání a využití, najdete na https://www.fairtrade.net/issue/living-income, informace o honduraské referenční ceně v češtině pak zde.

Důstojná mzda

Ambicí Fairtrade International je, aby zaměstnanci v zemědělství v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky měli možnost zlepšit své vlastní živobytí a vyjednat si mzdu a pracovní podmínky. Důstojná mzda je taková, která pokrývá základní potřeby pracovníků a jejich rodin, včetně nákladů na jídlo, oblečení, přístřeší, zdravotní péči, vzdělání, dopravu do práce a základní úspory pro případ nepředvídaných okolností.

Pracovníci na fairtradové banánové farmě Agrotes SAS v kolumbijském městě Urabá

Pracovníci na farmách, v továrnách a na plantážích patří mezi nejzranitelnější osoby v celosvětovém obchodě. Nemají přístup k půdě nebo je půda neuživí, a proto mají často jen málo možností, jak si zajistit udržitelný způsob obživy. Tito pracovníci často postrádají mimo jiné formální smlouvy, svobodu sdružování, základní zdravotní a bezpečnostní záruky a odpovídající mzdy.

Například pro pracovníky na čajových plantážích v Indii dědictví kolonialismu znamená, že často žijí na místě v bytech poskytnutých zaměstnavatelem, přičemž některé rodiny takto žijí po celé generace. Již tak nízké mzdy mohou být dále snižovány o srážky na bydlení, pojištění nebo jiné výdaje, takže pracovníci jsou udržováni v chudobě bez možnosti spořit nebo se posunout k lepší budoucnosti. Protože situace námezdních dělníků je jiná než situace zemědělců, máme pro tyto organizace výrobců samostatný soubor norem.

Fairtradový standard pro námezdní pracovníky vychází z úmluv a doporučení Mezinárodní organizace práce a obsahuje požadavky, aby se mzda v průběhu času zvyšovala a dosáhla mzdy odpovídající životnímu minimu. Zvýšení by mělo být poskytováno pravidelně a na základě postupných kroků a časového harmonogramu vyjednaného mezi zaměstnavateli a zvolenými zástupci zaměstnanců, nemělo by však být nižší než míra inflace, aby se zabránilo poklesu reálných mezd. Zaměstnanci by měli mít možnost si takto vydělat během běžného pracovního týdne, aniž by museli pracovat přesčas.

Existují však důvody, proč Fairtrade jde nad rámec těchto standardů. Zaprvé v mnoha zemích není pro pracovníky v zemědělství stanoveno životní minimum. Za druhé velkopěstitelé se mohou sami potýkat s nízkými maržemi, kvůli kterým si nemohou dovolit vyplácet mzdu odpovídající životnímu minimu. Ačkoli je tedy lákavé jednoduše požadovat vyšší mzdy, v případě, že by to vedlo ke krachu plantáží, pracovníci by přišli o práci a ocitli se v ještě horší situaci. Více i s podrobným popisem, jak Fairtrade postupuje ve vztahu k důstojné mzdě, najdete na https://www.fairtrade.net/issue/living-wage