Na začátku listopadu strávil Honza Jícha, tlumočník a vedoucí vzdělávání ve Fairtrade ČS, dva týdny ve společnosti Bladimira Pacheka Quinta, pěstitele kávy z Kolumbie a indiána z kmene Arhuaků. Strávili spolu čas od rána do večera, jezdili po školách a knihovnách Česka a Slovenska, zúčastnili se Národní fairtradové konference. Bladimir vyprávěl nadšeným divákům o tom, jaké to je být domorodým fairtradovým biozemědělcem v globalizovaném světě. Sám je živoucím příkladem toho, jak se z námezdního dělníka, který žije v horách porostlých pralesem, nemá nic než sen o vlastní farmě a čelí vší myslitelné nepřízni a ekonomickým tlakům postkoloniální společnosti, může stát majitel dvou farem, podnikatel, zakladatel družstva, inovátor a díky iniciativě Fairtrade Česko a Slovensko také vzdělavatel a šiřitel myšlenky spravedlivého obchodu. V tomto textu přinášíme Honzovy postřehy ze společné cesty.
Zážitky s Bladimirem by vydaly na dlouhé vyprávění, zde jen výběr z hroznů a z Honzových poznámek:
* Ekologické zemědělství je pro domorodé Arhuaky přirozeností. Konzumují výhradně biopotraviny, nejedí smažená jídla, vepřové maso jedí sušené a následně vařené. Hodně lidí se prý dožívá více než sta let.
* Fairtrade přinesl do oblasti ekonomickou revoluci. Pěstitelé kávy přestali být vydaní napospas překupníkům, založili družstvo a budují si vlastní budoucnost. Za peníze získané navíc ze systému spravedlivého obchodu si napřed vybavili farmy technikou, v posledních třech letech už je investují výhradně do škol.
* Globální klimatická změna v arhuackých horách vypadá tak, že poslední rok nepřetržitě prší. Káva neustále kvete, ale pořádně nezraje, a deště splavují ze svahů pracně nanošený kompost. Je možné, že za nemnoho let tu většina kávových plantáží zanikne.
* Jasnou volbou je pro Arhuaky káva. Pěstují ji už 140 let a odjakživa jim zajišťovala životní úroveň o trochu lepší než hladomor. Teprve v posledních letech, kdy se začali věnovat ekologickému pěstování a vstupovat do systému Fairtrade, mají zajištěné solidní živobytí.
* Koka je strom jako každý jiný, většina domácností si jich pěstuje 10-30. Nikdo z ní ale nedělá kokain, pouze se žvýkají listy. Pěstovat jich ale třeba 50 už by se dalo brát jako přestupek. Alkohol nepijí. Znají ho, ale když zjistili, že pod jeho vlivem ztrácejí vzájemnou úctu, tak ho prostě zakázali.
* Lidé z tamních národů jsou obecně nedůvěřiví k bílé civilizaci, nechtějí s ní mít nic společného a neposílají ani děti do škol, aby nenačichly něčím zvrhlým, leč lákavým. Bladimir a další členové jeho družstva jsou ale jiného názoru – „bunachis“ a jejich svět nejsou nepřátelé, mladí by je naopak měli poznat, vystudovat jejich školy a tím spíš se budou vracet do hor jako lidé s nadhledem a pozorní ochránci vlastní kultury.
* Mobilní telefon si koupil až před odletem do Česka a už za pár dní s ním bravurně zacházel, točil videa a posílal hlasové zprávy. Doma ho ale používat nebude, protože tam nemá elektřinu.
Situace v Kolumbii a Bladimirovy zájmy během cesty v ČR a SR
* Narcos není dokumentem o současné Kolumbii. Teď je to pokojná země investující do rozvoje zemědělství, narkomafie fungují jen v pohraničních oblastech a obvykle nejsou místního původu. Stereotypy ale vládnou světem – první otázka, kterou Honzovi položil ještě na Ruzyni, byla: „Jak daleko je odsud Ukrajina?“ Prý ho doma varovali, ať k nám nejezdí, že je to tu hrozné, špinavé a pořád tu padají bomby.
* Obrovským překvapením byla pro Bladimira účast na jeho besedách, návštěvnost leckde překročila kapacitu sálu. Ve slovech na rozloučenou často zmiňoval, jak si váží toho, že na druhé straně planety je tolik lidí, kterým záleží na tom, aby se zemědělci z jeho národa měli dobře.
* Pokračovatelem a dědicem farmy bude nejmladší, sedmiletý syn. Už teď umí všechno, co je potřeba, pomáhat tátovi je jeho největší koníček, a kdykoli přijde návštěva, ujme se jí, provádí, hostí a vysvětluje, protože je mnohem hovornější než rodiče. Má už své vlastní kávovníky, úrodu z nich sklízí a prodává tátovi, peníze si šetří v plechovkách a jednou za ně chce vystudovat na agronoma.
* Rizika v přírodě nejsou tak velká, jak nám sugerují dobrodružné povídky. V horách Sierra Nevada nežijí žádné šelmy, jen jedovatí hadi. S chřestýšem to mají lidé domluvené tak, že když se octnou v jeho blízkosti, začne chřestit. Pokud se k němu přiblíží zvíře, které může sežrat, tak nechřestí. Ten zdánlivě děsivý zvuk „rolniček“ v podstatě říká: Pozor, tady jsem já, jedovatý had, ale uštknout zrovna tebe mi k ničemu není. Jděme si každý svou cestou.
* Setnout strom je jako zabít člověka. Má svůj život a duši a člověk nemá právo mu je odejmout. Arhuakové kácejí jen souše, volné pozemky naopak zalesňují.
* Tinto neboli černá káva je sice základním nápojem Arhuaků, ovšem kávovar viděl Bladimir poprvé u nás. Hned byl v obchodě zjistit, kolik stojí, a rád by si ho objednal domů. Chce si ho připojit na baterii a být v celé vesnici jediný s takovou atrakcí, prý to bude výborný kšeft.
* Za celou Bladimirovu návštěvu jsme z památek stihli jenom Trenčianský hrad, kde jsme se taky konečně vyfotili. Celou cestu se ale zajímal o probíhající zemědělské práce – proč se orá, jestli to tak zůstane přes zimu, co to roste vlevo a co vpravo, proč nikde nemáme kukuřici, kde se bere tolik pokáceného dřeva, co to je za druh a na co se používá, čeho se u nás vypěstuje nejvíc a která plodina má největší kulturní význam. Domluvil jsem mu i exkurzi u jednoho valašského biosadaře, ale návštěvníci odpolední besedy byli tak zvídaví, že jsme ji už nestihli.
Férová návštěva pro oba
Dva týdny s Bladimirem byly pro mě velkým obohacením,. Potvrdil mi, že lidé jsou všude na světě stejně schopní, stačí jen, aby dostali šanci. On a jeho blízcí ji dostali díky systému Fairtrade,. Jde o to se z jedné strany přihlásit jako pěstitel a z druhé strany jako spotřebitel, kupovat za férovou cenu (a férová neznamená nutně vysoká) zboží, které přináší radost, a vědět, že někde na začátku jeho cesty je člověk jako Bladimir, táta tří nadaných dětí, manžel zručné ženy, který vůbec nestojí o milodary, ale jen o to, aby za svou poctivou práci dostal poctivě zaplaceno.
Tak šťastný let, kamaráde!
Honza Jícha, vedoucí vzdělávání Fairtrade Česko a Slovensko, listopad 2022
Tato cesta se uskutečnila s finanční podporou Evropské unie. Za obsah textu je výhradně odpovědná organizace Fairtrade Česko a Slovensko, z. s. a nemusí nutně odrážet stanoviska Evropské unie.
Jaké školy a knihovny Bladimir a Honza navštívili si můžete přečíst více zde.
Reportáž z dokumentační cesty z únoru 2022 za pěstiteli kávy do Kolumbie (Bladimirovy domoviny) si můžete přečíst zde. Z této cesty vznikla výstava fotografií Kávová krize, která je částečně online ke zhlédnutí zde.
