Vydejte se s námi za pěstiteli kávy. Náš kolega Stanislav Komínek z Fairtrade Česko a Slovensko společně s Lukášem Matěnou navštívili kávovou oblast na severu Kolumbie. Můžeme tak nahlédnout do života pěstitelů a pěstitelek v této latinskoamerické zemi.
Vstáváme brzy ráno, u hotelu v přístavním městě Santa Marta nás vyzvedává Fernando a my sedáme do jeho modré Toyoty Land Cruiser. Jedeme hodinu po silnici a další tři hodiny po prašné cestě do hloubky pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Cesta autem ale končí ve vesničce La Bodega. Ani uzávěrka diferenciálu Fernandova terénního vozidla nám nepomůže dostat se až na kávový pozemek pěstitele Medarda. Dál už musíme jet na mulách.
Arabika se pěstuje v horách. Keře kávovníku arabského mají rády chladnější podnebí, proto rostou tradičně od 800 m n.m. až po 2000 m n.m. Lidé, kteří pěstují v horách kávu, mají kvůli celkové izolovanosti a odloučenosti problémy nejen s dostupností zdravotní péče nebo vzdělání, ale také s dopravou. K přepravě kávy ze svých pozemků do horských vesniček používají pěstitelé v Kolumbii muly, tedy křížence samce osla s klisnou koně.
Bez signálu – a bez chemie
Nám ve vesnici La Bodega skončila nejen cesta autem, ale i dosah telefonního signálu. S našimi Claro SIM kartami jsme si už dál nezavolali a nemohli se připojit na Internet. Ve vesnici už na nás s hráběmi v ruce čekal Medardo Bajero Ramirez. Je členem pěstitelského družstva ASOPROSIERRA. Dokončuje prohrabávání sušících se kávových zrnek na betonové střeše jednoho z domů. Osedlává muly. Nasedáme a pomalu vyrážíme po úzké cestě vysoko do hor. Po téměř dvou hodinách dojíždíme k domečku Medardova syna. Ten na pozemku pracuje se svou ženou Juli, jednou bude tento pozemek jeho. Medardo se zatím stará o 4 hektary pozemků s arabikou a ročně vypěstuje kolem 3 tun kávy v bio kvalitě. „Když jsi členem družstva, musíš dodržovat určitá pravidla. Například nesmíš používat chemické insekticidy, žádnou třídu chemických hnojiv. Musíš užívat organická hnojiva. My si je vyrábíme zde na farmě,” popisuje Medardo a dodává: “To ale není pro všechny. Spousta sousedů na to nepřešla. Když totiž používáš chemikálie, máš vyšší produkci a ušetříš polovinu práce. Nemusíš pak namáhavě čistit pozemek od plevele.”
Toto ale není cesta Medarda. Váží si okolní přírody a chce o ni dobře pečovat. Je zapojen do fairtradového družstva a pěstuje v bio kvalitě. Znamená to pro něj sice více práce, ale družstvo mu pomáhá s materiálem, opravou domu nebo pořízením lepší odslupkovávačky. „Hodně nám pomáhá vyšší cena v systému Fairtrade. A díky fairtradovému příplatku máme nový stroj na odslupkování a sušák na kávu. Požádali jsme také o opravu domu, rozpadlo se nám umyvadlo a záchody. Družstvo to z fairtradového příplatku opravilo,” vysvětluje. Medardo si také pochvaluje, že kvůli jeho ekologickému způsobu pěstování je jeho pozemek obklopen zvířaty: „My tady chráníme okolní přírodu. Máme zde lesy, mnoho ptáků, pásovce, taky veverky, lišky, mravenečníky i jaguára. Ten nám sežral několik domácích zvířat. Jsme prostě v horské divočině. Zvířata nezabíjíme, snažíme se je odlákat pachy nebo hlukem.”
Sklizeň je nejnáročnější čas roku
Na pozemku právě probíhá sklizeň. S ní pomáhá na pár dnů trojice sběračů ze sousední Venezuely. Alberto, Julio a Antonio zvládnou každý za den nasbírat 60 až 120 kg kávových třešní. Medardo jim za práci dobře platí, minimálně 800 pesos za kilo třešní. Za den tvrdé práce si každý z nich dokáže vydělat až 600 Kč. Medardo s nimi sklízí kávu, povídají si a před odchodem si podávají ruce. Sklizeň je nejnáročnější část roku, po dobu tří měsíců se průběžně sbírají pouze zralé plody: „Kdybychom dali do odslupkovávačky zelené plody, mohl by se stroj rozbít. Dáváme do ní jen zralé červené plody, jen tak z ní vyjdou zrna v perfektním stavu, která můžeme využít na export,” doplňuje Medardo.
Pěstitel Medardo používá dva druhy fermentace kávových zrn arabiky. Buď je po propírání nechává ve vodě 32 hodin, nebo je jen navlhčí na 24 hodin. Výhodou propírání je, že se z hladiny mohou sesbírat případná nezralá nebo defektní zrna, vyplavou totiž nahoru. Po fermentaci je třeba zrna dát sušit. Pytle s usušenou kávou naloží na mulu a pomalu sváží dolů do vesnice.
Klimatická změna mění místa vhodná k pěstování kávy
Výhodou Medardova pozemku je jeho poloha ve výšce 1850 m n.m., takto vysoko v horách bude moci pěstovat kávu zřejmě i v dalších letech. Pro některé pěstitele je ale pokračování v tradičním pěstování kávy ohroženo. Kvůli klimatické změně se totiž káva v nižších nadmořských výškách pěstuje už jen obtížně, rostoucí teploty keřům kávovníku arabského nevyhovují a pěstitelé dosahují výrazně nižší produkce. Je jim jasné, že v budoucnu už kávu pěstovat nebudou. Agroinženýři z fairtradových družstev konzultují situaci pěstitelů a navrhují adekvátní opatření, často doporučují ke kávě začít pěstovat jiné plodiny, nejčastěji cukrovou třtinu nebo kakao. O nutnosti přechodu na jiné plodiny s námi hovořil Bladimir Pacheto z družstva ASOSEYNEKUN: „Před osmi lety jsem netušil, že dnes budu pěstovat třtinu. Společně s družstvem jsme hledali alternativní produkt, který by byl vhodný pro naše prostředí a uživil nás, abychom dobře uživili děti a umožnili jim studovat. Družstvo nám pomohlo s papírováním, dodali nám vybavení a pomohli i technicky. Je možné, že časem zde už nebude káva, ale jiné produkty nám umožní postarat se o naše potřeby.”
Kolumbie je po Brazílii největší producentskou zemí kávy arabiky. Ročně se zde vypěstuje přes 12 milionů pytlů zelené kávy po 60 kg. Arabika se obchoduje na burze v New Yorku, tvoří tam takzvanou céčkovou cenu neboli Coffee C Price. Hodnotu suroviny zásadně ovlivňuje sklizeň v Brazílii, odkud pochází přes 40 procent světové produkce arabiky. „V Brazílii je to jiné, protože plantáže tam jsou prakticky rovinaté a polní práce mechanizované. Tady v Sierra Nevada de Santa Marta to tak není. Musíme zaměstnat lidi, kteří pracují na plantážích a sbírají kávu. Přináší nám to více práce i nákladů. Komplikace máme i s přístupem na kávové plantáže,” říká Margarita Conde ředitelka družstva ASOPROSIERRA. Výkupní cena na newyorské burze ale lokalitu nezohledňuje, a i přes vyšší náklady na produkci se tak kolumbijská arabika prodává za stejnou cenu jako ta brazilská. Uživit se touto plodinou je pro více než 500 000 rodin pěstujících v Kolumbii kávu stále náročnější.
S Medardem sjíždíme už za tmy zpět do vesnice La Bodega a sedáme společně na jedno pivo Aguila. Loučíme se a nasedáme zpět do Fernandova modrého terénního auta. Před půlnocí se vracíme na hotel. Čekají nás další dny rozhovorů, většinou se točí kolem měnícího se klimatu, odpojení od Matky Země, násilí ozbrojených skupin nebo pěstování koky. Ale to už je na jinou reportáž.
Stanislav Komínek, Fairtrade Česko a Slovensko.
Reportáž vznikla během dokumentační cesty v únoru 2022.
