Kakao je jednou z klíčových plodin západní Afriky a tvoří základ živobytí pro miliony drobných pěstitelů. Ghana a Pobřeží slonoviny dohromady produkují přibližně dvě třetiny světové sklizně, a proto je region považován za srdce světového kakaového průmyslu. Vzhledem k turbulencím s cenou kakaa na světových trzích jsme se vypravili v říjnu s malou skupinou českých novinářů a novinářek do Ghany, abychom poznali každodenní realitu pěstitelů kakaa.
Pěstování kakaa probíhá převážně na malých rodinných farmách o rozloze jen několika hektarů, kde většina práce zůstává manuální. Kakao nejenže přináší pěstitelům obživu, ale také představuje i hlavní zdroj příjmů národní ekonomiky. Proto jsme se navštívili Kumasi, klíčovou oblastpěstování kakaa, a hned při prvním setkání s Baamanem Chatinem, zástupcem z Fairtrade Africa, padlo spoustu otázek ke kakau, pěstování, klimatické změně, ale i nelegální těžbě zlata.
„Význam kakaa přesahuje ekonomiku – má i zásadní sociální dopad. Příjmy z prodeje kakaa určují, zda rodiny mohou posílat děti do školy, zda dokáží zajistit zdravotní péči nebo mohou investovat do dalšího rozvoje pěstování. Zároveň však pěstitelé čelí mnoha výzvám, od nestálých cen přes klimatickou změnu až po stárnutí plantáží a nízké výnosy. Zde v Ghaně za posledních pět let bojujeme nejvíce s nelegální těžbou zlata, která ovlivňuje kvalitu vody v okolních řekách, a tedy i to, zda budou mít pěstitelé k dispozici vodu k farmaření, ale i pro vlastní spotřebu,“ zdůraznil Chatin.
Kakao nyní pěstují lidé o věkovém průměru 55 let. Mladí odchází z farem do měst nebo se věnují lukrativnější nelegální těžbě. Majitelé pozemků si proto musí na práci s kakaem najímat pomocníky z ještě chudší severní části země. Frank K. Okyere z družstva Kuapa Kokoo nás upozornil: „Déšť pěstitelé potřebují, když kakaovník kvete, ale kvůli proměnám počasí teď prší, i když nemá, a farmáři přichází o úrodu. Zároveň v oblastech, kde se dřív pěstovalo, už rostliny nejsou, je proto potřeba pěstovat jinde, což se začalo dít tři, čtyři roky zpátky, ale už dříve, před více než pěti lety, bylo znát sucho a větší intenzita horka.“
I ve fairtradovém družstvu Fanteakwa Union sklizeň probíhá kvůli klimatické změně a proměně podmínek jednou ročně. Letos začala již o 14 dní dříve, v polovině září, a trvá až do prosince. Kakaové boby se fermentují po dobu šesti až sedmi dnů a suší na slunci, což je důležité pro kvalitu ghanského kakaa, jež je díky tomu považováno za jedno z nejlepších na světě.
Pěstitel a zároveň místní učitel George Ansah nás provázel na pozemku, kde mu rostly 18 let staré stromy a kde nám přímo ukázal, jak se zde kvůli klimatické změně a častým dešťům šíří černá hniloba plodů, která, když moc prší, snižuje úrodu. Z jeho pětihektarové farmy získá běžně až 35 pytlů kakaa o 64 kilech, ale s touto hnilobou sklidí pytlů jen 15. Ale nestěžuje si, naopak vyzdvihuje: „Když jsem začínal, měl jsem pouze dva hektary, za 25 let práce jsem si vydělal na dům a vychoval jsem pět dětí. Měl jsem na jejich výživu, ale i na zdravotní péči a dvě z dětí stále pracují na farmě.“
Prezident družstva Fanteakwa v oblasti Abekoase Ofori Gyekye Kennedy zdůrazňoval změnu oproti době před 20 lety: „V družstvu bylo velmi málo členů, pěstitelů kakaa, život je dnes udržitelnější.“ V rámci projektu důstojného příjmu, který propojuje spolupráci Fairtrade s německým řetězcem REWE, vybudovali studny s filtrací vody, mají napojení na elektřinu, získali školení na řízení farem a družstva. Zároveň byli vyškolení pro udržitelné pěstitelské postupy a mají zasazenou řadu stromů kvůli zastínění rostlin. Z fairtradového příplatku zaplatili informační centrum, školu a získali další podpůrné služby pro pěstitele.
Salomon Boateng, tajemník z fairtradového družstva Kuapa Kokoo, chválil při naší návštěvě evropské nařízení EUDR, které chrání “jejich” prales před odlesňováním a pěstováním na vykáceném území. Přesným zaměřením mají v současnosti zmapovaných 67 % polygonů jejich zapojených farem, a to i přesto, že v zemi neexistuje státní katastr půdy. Mrzí ho ale, že evropské nařízení nezahrnuje i těžbu zlata, kterou vidí jako největší současnou hrozbu. Budoucnost vidí v pěstování s mechanizací, v modernizaci a v udržitelném pěstování: „Udržitelný přístup k obchodu s kakaem je zásadní, může pomoci posílit stabilitu regionu a dát pěstitelům větší naději na důstojný život,“ uzavřel naše setkání.
