Příběh: Kávová krize

Káva je součástí života většiny z nás. Lidé po celém světě s kávou svůj den začínají, setkávají se nad ní, dobíjí si energii nebo s šálkem kávy relaxují. Každý den se dle odhadů připraví 1,6 miliardy šálků kávy. Kávu pěstuje přibližně 25 milionů drobných pěstitelů a velká část z nich se pěstováním této plodiny nedokáže důstojně uživit. Stanislav Komínek a Lukáš Matěna vyrazili do jihoamerické Kolumbie, aby zdokumentovali podmínky pěstitelů. Ti se potýkají především s nízkými výkupními cenami, rostoucími náklady na pěstování a nejistotou dobré sklizně. Nejistotu ještě zesilují dopady klimatické změny, kdy do roku 2050 má dle odhadů dojít k úbytku ploch vhodných pro pěstování kávy arabiky o polovinu. Miliony pěstitelů musí rychle jednat – přizpůsobit své pozemky změně klimatu. Ani to ale nemusí stačit a s pěstováním kávy budou mnozí muset kvůli cenové a klimatické krizi skončit.

Keře kávovníku mají svůj původ v oblasti východoafrické Etiopie. Zprvu byla káva populární v arabských zemích Blízkého východu. Do Evropy se dostala masivně až poté, co v ní katolická církev přestala vidět opojný nápoj z muslimského světa. Od té doby si káva drží svou největší popularitu právě v Evropě. S rozvojem mořeplavby a násilným kolonizováním Latinské Ameriky přivezli Evropané rostlinu kávovníku v 18. století i do Kolumbie. Ta je nyní po Brazílii největším producentem kávy arabiky. Téměř 60 % světové produkce kávy v současnosti pochází právě z Latinské Ameriky.

Kávovník se pěstuje ve více než 50 zemích v tropickém pásu mezi obratníky Raka a Kozoroha. Masivně rozšířené jsou pouze dva druhy. Kávovník arabský je náročnější na pěstování, pro růst požaduje teplé dny a chladné noci, vyvážený poměr deště a slunečního záření, navíc nadmořskou výšku mezi 800 a 2200 m n. m. Proto se pěstuje
především v horských oblastech Latinské Ameriky. Arabika zaujímá přibližně 60 % celosvětově pěstované kávy, zbývajících 40 % připadá na levnější a méně kvalitní
robustu. Jak název napovídá, robusta je mnohem odolnější, ve světě je nejvíce rozšířená ve Vietnamu a Indonésii.

Káva je ovoce a jejími plody jsou třešně. V každé třešni jsou dvě semínka, kávová zrnka. Ze semínka vyroste za necelý rok sazenice a celkem 3 až 4 roky trvá, než začne rostlina plodit. Kávovník kvete drobnými bílými květy, které se mění v zelené třešně a postupným zráním červenají. Kávovníky se mohou dožívat až 100 let, nicméně nejvyšší produkce dosahují mezi 7 a 20 lety stáří. Z 6 kg kávových třešní získáme přibližně 1 kg zelené kávy, tedy asi 0,8 kg pražené kávy.

Kávu arabiku pěstují lidé nejčastěji na strmých kopcích hor Latinské Ameriky. Zrnko kávy je zároveň i semínkem, ze kterého vyklíčí malá rostlina kávovníku. „Zrnka necháme nejprve vyklíčit v pařeništi a poté je přemístíme do květináčků a připravíme půdu pro zasazení. Po šesti měsících růstu sázíme rostliny kávovníku na pozemku.
Rostlina postupně vyroste a začne plodit. Zralé plody průběžně sklízíme. Sesbírané kávové třešně následně odslupkujeme, zrnka promyjeme a umístíme na přírodní
sušáky. Když jsou zrnka kávy dostatečně usušená, dáme je do pytlů a odvezeme do města,” popisuje José Amado Torres z družstva ASOSEYNEKUN.

Pro dosažení nejvyšší kvality kávy se průběžně sbírají pouze zralé třešně, sklizeň tak probíhá několik měsíců. Sklizené plody se zpracovávají třemi hlavními metodami:
mokrou (washed), suchou (natural) nebo polomokrou (honey). V Kolumbii převládá mokrá metoda zpracování. Sklizené kávové třešně se nasypou do přístroje, který odstraní vnější červenou slupku s dužinou a z každé třešně oddělí dvě protilehlá zrnka kávy. Zrnka pískové barvy se musí nejprve nechat řízeně fermentovat a následně se promývají. Promytá zrnka kávy už obsahují jen tenkou pergamenovou slupku a musí se důkladně usušit. Pěstitelé je proto rozprostřou na betonových terasách nebo vyvýšených roštech a pravidelně obrací, aby nedošlo k zahnívání nebo nežádoucí další fermentaci.

Zrna usušená na 11 až 12 % vlhkosti se balí do jutových pytlů, většinou po 60 nebo 70 kilogramech. Pytle s kávou putují do skladu družstva nebo do výkupny, kde se kontroluje jejich vlhkost a kvalita. Odtud vozí nákladní auta produkci do přístavu.

Z přístavů pěstitelských zemí putují jutové pytle s kávou týdny po moři v přepravních kontejnerech. Ve velkých přístavních městech jako Hamburk nebo Brémy si poté pytle přebírají pražírny. Konkrétní proces přeměny zelených zrnek na praženou kávu je řízeným procesem zkušeného pražiče.

Pražení kávy probíhá ve speciálních strojích s horkým vzduchem. V první fázi dochází k sušení zrna, množství vody v zrnu klesá z původních 10 % na 3 %, od 100 °C se voda mění v páru a tlačí na buněčnou stěnu, čímž zrno zvětšuje svůj objem. V další fázi se káva dále zahřívá, kolem 150 °C dochází k neenzymatické reakci mezi redukujícími sacharidy a aminokyselinami, což kávě dodává charakteristický chuťový a aromatický profil. Při 170 °C dochází ke karamelizaci cukrů. Pára zrnka rozpíná a vytváří na stěny tlak. Při prasknutí ztrácí zrno zbylou vlhkost a téměř zdvojnásobí objem. Pražič snižuje teplotu, aby se zrno nespálilo. Toto světlé pražení severského typu je charakteristické pro moderní pražírny výběrové kávy, zůstává při něm totiž zachován charakter původu a způsob zpracování, výsledkem je kyselejší, svěží ovocná chuť. Komerčně rozšířenější tmavé pražení vyžaduje ještě další zvyšování teploty až na 220 °C. Kvůli přepražení ztrácí méně kvalitní káva chuťový profil a výrobce tím maskuje horší kvalitu nakoupené zelené kávy. Následně se zrnka vysypou do chladicího prostoru pražičky, kde dojde k rychlému zchlazení na pokojovou teplotu.

Po upražení se káva zabalí a čeká na zákazníka. Pak ji už jen stačí správně umlít. Jemně pro espresso, středně pro moka, hruběji pro filtr a hrubě pro french press.

V roce 2020 se ve světě spotřebovalo cca 10 milionů tun kávy, z toho přibližně třetina v Evropě. Celých 86 % dovozu zelené kávy do Evropské unie je upraženo v pouhých
šesti zemích, nejvíce pak v Německu a Itálii. Na rozdíl od milionů pěstitelů kávy trpících cenovou a klimatickou krizí, obchod velkých nadnárodních společností jen
vzkvétá. Trhu s kávou dlouhodobě dominuje jen několik hráčů, mimo jiné Nestlé (Švýcarsko), Jacobs Douwe Egberts (Nizozemsko), Melitta a Tchibo (Německo), Lavazza (Itálie), Strauss (Izrael) nebo J. M. Smucker, Kraft Heinz a Starbucks (USA). Desítka největších pražíren na světě zpracuje celkem 35 % celosvětově vypěstované kávy a pro představu např. v roce 2019 vydělala 55 miliard USD. Závazky těchto gigantů k větší udržitelnosti obchodu s kávou ale ne vždy končí jejich naplněním, a proto
velké množství drobných pěstitelů dosud žije v chudobě a bez podpory ve svém boji proti dopadům klimatické změny.

Zvlášť v západní Evropě roste v posledních letech obliba výběrové kávy (specialty coffee), tedy vysoce kvalitní kávy, která při degustačním cuppingu získala skóre minimálně 80 bodů ze 100 dle hodnocení asociace SCA. Výběrové kávy je ve světě jen pár jednotek procent, vyžaduje totiž umístění farmy ve vhodné nadmořské výšce, správnou orientaci svahu ke slunci, výživnou půdu a maximální péči. Pražírny za tuto vysoce kvalitní kávu platí více. Některé pražírny se snaží o přímé vztahy s pěstiteli, jen část je však s nimi v kontaktu a z logistických důvodů téměř všechny využívají importéry jako prostředníky dovozu kávy do Evropy.

Téměř 80 % světové produkce přitom pochází od drobných pěstitelů a pozemek menší než 5 hektarů má dokonce 95 % pěstitelů kávy. Drtivá většina z nich pěstuje kávu v běžné kvalitě a přímé vztahy s odběrateli nebo vyšší výkupní ceny jsou pro ně jen pouhým snem.

„Před připojením ke družstvu jsme byli chudí. Kdybychom tu seděli předtím, byli bychom tu bez oběda,” vzpomíná Jorge Eliecer Pianeta Sarabia z fairtradového družstva
ANEI. Drobní pěstitelé jako Jorge vypěstují na svých rodinných pozemcích 80 % světové produkce kávy. Dle analýzy platformy Enviritas žije 44 % pěstitelů v chudobě,
tedy s méně než 3,2 USD na den. Celých 22 % dokonce v extrémní chudobě, s méně než 1,9 USD na den. Právě těmito finančními hodnotami definuje Světová banka chudobu a extrémní chudobu.

Kvůli chudobě jsou pěstitelé nuceni využívat dětskou práci. Dle údajů Mezinárodní organizace práce bylo v roce 2020 na celém světě nuceno pracovat 160 milionů
dětí, poprvé v historii měření došlo mezi jednotlivými měřeními k nárůstu. Dle údajů Ministerstva práce Spojených států amerických pracuje jen v samotné Kolumbii
268 000 dětí, z toho polovina v zemědělství a značná část při pěstování kávy. „Dětská práce je výsledkem systémových nerovností, zejména tzv. endemické, tedy zakořeněné chudoby, a nespravedlivých obchodních podmínek. Dokud zranitelné rodiny nebudou schopny dosáhnout důstojného příjmu, bude skoncování s dětskou prací obtížné,“ zdůraznila Nyagoy Nyong’o z Fairtrade International.

V oblastech střední a jižní Kolumbie jsou pěstitelé kvůli své chudobě a často i tlaku ozbrojených skupin nuceni věnovat se nelegálnímu pěstování koky (na spodním
snímku). „Pro tyto rodiny neexistuje legální alternativa, aby mohly skoncovat s chudobou. Mezinárodní organizace a náš stát je musí dlouhodobě podporovat, aby koku
mohly nahradit pěstováním jiné plodiny – kávy či jiného ovoce, které by jim zajistilo dostatečný příjem. Jinak se bude historie opakovat po další generace. A to nechceme,” vysvětluje Ati Zarkeiwin Mestre Izquierdo z družstva ANEI.

Klima se měnilo vždy, nikdy ale ne tak rychle jako nyní. Klimatická změna zasahuje nejvíce ty nejchudší obyvatele naší planety, kteří paradoxně svým jednáním ke změ-
ně klimatu přispívají nejméně. To platí i pro pěstitele kávy. Kvůli rostoucí teplotě se na jejich pozemcích více šíří škůdci a plísňové choroby napadající kávovníky. Měnící
se vzorce počasí mají kvůli kombinaci prodlužujícího se období sucha a ničivých přívalových dešťů zásadní dopady na životy komunit pěstitelů.

„V této oblasti nám nyní dost málo prší. Dřív pršelo třeba dva měsíce v roce a teď za celou zimu zaprší tak čtyřikrát. To je velká změna,” popisuje Aladino Varrantes Arce z družstva COOPESARAPIQUI v Kostarice. V Kolumbii to potvrzuje Luz Marina Reigoza, pěstitelka kávy z družstva COOAGRONEVADA: „Klimatická změna ovlivňuje pěstování kávy. Počasí je nepředvídatelné. Někdy vůbec neprší nebo zima přichází dřív, než ji čekáme. Káva pak vykvete příliš brzy a nemůžeme ji sklidit.” Maria Clementina Blanco a Emilio Rincón (na spodním snímku) spolu v 1500 m n. m. pečují o 2 hektary pozemku na severu Kolumbie: „Podnebí se strašně změnilo, protože před dvaceti lety byl po soumraku cítit chlad. Dnes, když spíme, je stále teplo. Klima se mění, teplota se hrozně zvýšila.“

Se změnou klimatu se postupně mění i místa vhodná pro pěstování kávy. V kolumbijských horách se od roku 1980 zvýšila průměrná teplota o 1,2 °C a vhodné oblasti pro pěstování kávy se posunují do vyšších nadmořských výšek. Hrozí kvůli tomu kácení původních pralesů kvůli získání nových míst k pěstování. Pralesy jsou přitom centrem biologické diverzity a důležitou součástí globálního klimatického systému. Další oteplení nad úroveň 2 °C by už znamenalo nejen mnohem výraznější ohrožení kávovníků, ale především dramatické zhoršení životních podmínek pro nás všechny na Zemi.

Dle studie vědců z Curyšské univerzity aplikovaných věd dojde do roku 2050 k úbytku vhodných ploch pro pěstování kávy v Brazílii, Indonésii, Vietnamu a Kolumbii přibližně o polovinu. Kávovník vyžaduje specifické podmínky pro svůj růst a změna klimatu ve formě nárůstu průměrných ročních teplot a zničujících dešťů mu velmi škodí. Klima se mění rychleji, než jaká je schopnost rostliny se přizpůsobit. Vyšší teploty a zničující deště vedou ke snížení produkce, šíření škůdců nebo plísňových onemocnění.

Pro pěstitele arabiky to znamená nutnost rychle se na nové podmínky adaptovat. Ani soubor klimatických opatření je ale nemusí chránit před výraznou ztrátou produkce a oni budou nuceni přejít na pěstování jiných plodin. Tuto situaci musel řešit i Bladimir Pacheto z Kolumbie (na velkém snímku). Jeho pozemek už není vhodný pro pěstování kávy. Nemůže svou farmu přestěhovat, chybí mu prostředky i znalosti, jak se se změnou klimatu vypořádat. Naštěstí je členem fairtradového družstva ASOSEYNEKUN, které mu pomáhá s vysazováním nových plodin – kakaa a cukrové třtiny: „Když jsem před 7 lety vstoupil do družstva, netušil jsem, že budu pěstovat třtinu. V družstvu mi pomohli najít alternativu ke kávě, abychom se jako rodina mohli uživit, děti růst a studovat. Je možné, že zde časem už nebude káva vůbec, ale my můžeme pěstovat další produkty, které nám vyřeší naše potřeby.”

Klimatická krize jen násobí dlouhodobou cenovou krizi. V roce 2019 klesla cena kávy na nejnižší hodnotu za více než deset let, což přinutilo farmáře prodávat svou úrodu za nižší cenu, než jaké jsou jejich výrobní náklady. Mnozí farmáři se ocitli v chudobě a byli přinuceni přejít k pěstování nezákonných plodin jako koka a konopí nebo zcela upustit od pěstování kávy a odejít za lepšími životními podmínkami.

V rámci systému Fairtrade se káva pěstuje šetrněji k životnímu prostředí a díky přísným ekologickým principům má 60 % družstev zapojených do systému Fairtrade také
certifikaci bio. Žádná jiná certifikace tento podíl přitom nemá větší než 25 %. Udržitelnější způsoby pěstování pomáhají pěstitelům v systému Fairtrade zavádět vzdělaní agroinženýři (na velkém snímku). Pěstitelé vysazují stromy a využívají pěstování v zastínění, mulčování, efektivněji využívají vodu – třeba tu dešťovou k zavlažování,
sami si vytváří kompost pro ekologické hnojení, volí odolnější odrůdy kávovníků nebo využívají biologickou ochranu proti plevelům, chorobám a škůdcům.

Jedním z rozšířených škůdců je zavíječ kávový (španělsky broca). Ten napadá plody kávovníků tak, že se zavrtá do kávových zrnek, kde naklade vajíčka. Aby nedošlo ke
zničení úrody, využívají se nejčastěji insekticidní postřiky. Ty jsou ale toxické a ohrožují půdu i vodní zdroje. Pěstitel Aladino Varrantes Arce z fairtradového družstva
COOPESARAPIQUI využívá ekologickou variantu: „Používám alkoholové pasti. Broučky to přitahuje, napijí se a utopí. Dá se tak zabránit velkým škodám.”

Zásadní strategií v boji proti dopadům klimatické změny je zalesňování a pěstování v zastínění. Stromy poskytují nejen stín pro postupnější zrání plodů, regulaci teploty
a vlhkosti na pozemku, ale také další plody pro obživu pěstitelů nebo úkryt pro ptáky a další živočichy. „Aby se zde příroda zachovala, nepoužíváme strunové sekačky na
trávu, čistíme to tu postaru mačetou. Chráníme vodu, nekácíme stromy, nevypouštíme žádné chemikálie ani insekticidy, aby se udržela zeleň pro zvířata,“ popisuje Carlos Julio z družstva COOAGRONEVADA. Ráno k jeho domku chodí na spadaná avokáda pásovci a svým řevem ho budí vřešťani červení.

Do roku 1989 držela cenu kávy na stabilní úrovni Mezinárodní dohoda o kávě. S jejím zrušením došlo k deregulaci a liberalizaci světového obchodou s kávou. To společně s masivní levnou produkcí v Brazílii a jihovýchodní Asii přineslo na trh s kávou v 90. letech cenovou krizi, která s občasnými výkyvy pokračuje dodnes.

Mezinárodní cena kávy arabiky se od roku 1989 určuje na největší a neznámější burze světa New York Stock Exchange. Za obchodováním už dnes lidé nemusí docházet do sídla na Wall Street, vše probíhá elektronicky přes internet. Hodnotu Coffee C Price zásadně ovlivňuje sklizeň v Brazílii, odkud pochází přes 40 % světové produkce kávy. Tam jsou ale náklady na produkci mnohem nižší než v kolumbijských horách. Cena na burze je ale pro obě země stejná. V květnu 2019 cena na burze klesla na desetileté minimum 0,87 USD za libru arabiky (454 g). Od roku 2015 do roku 2020 se průměrná cena prané arabiky pohybovala mezi 1,01 a 1,36 USD. I přes aktuální nárůst výkupních cen mají pěstitelé stále potíž s pokrytím nákladů a dlouhodobým investováním do svých podniků.

V systému Fairtrade funguje jiný princip výkupní ceny. Také se vychází z ceny na burze. Pokud je ale tato cena příliš nízká, pěstitel se může spolehnout na fairtradovou minimální výkupní cenu. Za svou pranou arabiku nedostane nikdy méně než 1,4 USD za libru. Pro každou komoditu je nastavena jiná úroveň ceny, která kryje náklady na produkci a zajišťuje slušný život. Družstva vždy navíc také dostávají fairtradový příplatek. „Cena kávy je pro nás velmi proměnlivá. Letošní dobrá cena na trhu nám hodně pomáhá. A když nestačí výkupní cena na výdaje, pomůže nám družstvo. Z fairtradového příplatku nám poskytne peníze navíc nebo půjčí peníze, abychom měli na investice,“ vysvětluje na své farmě Carlos Julio z kolumbijského družstva COOAGRONEVADA.

Během pandemie Covid-19 se výrazně zvýšila cena hnojiv i lidské práce. Pěstitelé platí sběračům kávy 800 až 1000 pesos za kilo kávových třešní, dobrý sběrač přitom nasbírá i 100 kg za den. Za den sběru si tak vydělá 600 Kč. „Zaplatit dělníky v době nízké ceny kávy je velmi komplikované. Téměř všechny příjmy jdou na mzdy dělníků a do údržby, tedy do nezbytných nákladů na pěstování kávy. Nám zbylo opravdu málo. Je to podnikání. Když z něj bereš, je potřeba do něj také investovat, jinak se zhroutí. Družstvo nám hodně pomáhá, příplatkem i zárukou výkupní ceny,” vysvětluje Edinth Rangel z družstva ANEI (na spodním snímku), který pečuje o větší pozemek 14 hektarů, vypěstuje 25 tun kávy ročně a na výpomoc k němu chodí až 40 pracovníků.

Dle výzkumu Solidaridad z roku 2020 se při nízkých výkupních cenách za kávu dokáží kolumbijští drobní pěstitelé kávy jen velmi těžko uživit. Museli by při velikosti pozemku 4,3 hektaru mít produkci minimálně 1,46 tuny na hektar. Takové produkce ale v horských oblastech Kolumbie dosáhnou jen stěží. Dle analýzy Enveritas z roku 2018 je průměrná produkce v Kolumbii jen 731 kg na hektar, oproti tomu v Brazílii 1674 kg na hektar.

V Brazílii je většina produkce kávy díky rovinatému povrchu mechanizovaná a náklady na výrobu mnohem nižší než v kolumbijských horách, kde kvůli špatné dostupnosti a izolovanosti horských políček musí využívat pro svoz muly a pro práci dělníky. Těch je ale v Kolumbii nedostatek a s prací často vypomáhají migranti ze sousední Venezuely. „Všechnu práci musí zvládnout lidé, je to hodně dřiny. Musíme zaměstnat dělníky, kteří pracují na plantážích a sbírají kávu. To naši kávu prodražuje. Pokud bychom neprodávali do systému Fairtrade, neměl by prodej naší kávy ekonomický smysl,” upozorňuje Margarita Conde, ředitelka kolumbijského družstva ASOPROSIERRA.

Káva, čaj, čokoláda, tabák nebo cukrová třtina byly dlouho označovány jako „koloniální zboží”. Luxusní zboží z dálky, z bývalých koloniálních území. Lidé byli násilně
zotročováni, aby pro kolonizátora pěstovali plodiny, ke kterým často neměli žádný vztah. Po dlouhé generace je ale káva již součástí jejich života. Rodiny pěstitelů nyní
kávu vnímají nejen jako způsob obživy. Udržují si díky ní i tradičně silný vztah k přírodě. Zůstávají v horách. Chovají včely. Chrání lesy a místní biodiverzitu.

Kávu pěstuje mnoho původních obyvatel Kolumbie. Lidé z kmene Arhuaco na severu země museli čelit tlaku španělských konkvistadorů, církve i vlády, jejich spiritualita
byla dlouhodobě narušována. Až na konci minulého století došli po řadě setkání jejich autorit s šamany k závěru, že pro zajištění existence a přežití jejich vlastní
kultury bude dobré nadále kávu pěstovat. Založili družstvo a připojili se do systému Fairtrade. To je pro ně nyní pevným stromem, měnící se ceny na burze nebo pandemie covidu jsou jen pohybem větví ve větru. Šamani se snaží v duchovním světě připravit prostor, aby se vše mohlo dobře odehrávat i ve světě fyzickém. Svými rituály posvěcují nejen vznikající manželství, ale třeba i fungování biohnojiv nebo vztahy s obchodníky. Certifikace bio a Fairtrade jsou blízké jejich vizi, díky nim pěstují ekologicky, rozvíjí dále svou komunitu a naplňují svou spirituální rovnováhu. „Bio i Fairtrade mají stejný pohled na život jako my, zodpovědnost za životní prostředí, ochranu Matky Země. Budujeme a podporujeme komunity v harmonii s přírodou,” dodává Aurora Maria Izquierdo z družstva ANEI.

„Když v roce 1863 kolonizátoři objevili naše území, zavedli zde pěstování kávy. Domorodá kultura o ní nic nevěděla, byl to importovaný produkt. Dnes je to jediný produkt, který zajišťuje příjem pro domorodé rodiny. Nepoužíváme chemikálie, využíváme naše tradiční spirituální postupy. Když přijde nějaká nemoc, která
ohrožuje rostliny, tak ji energeticky oslabíme, aby dále nenapadala keře,” popisuje Oliverio Viabani Ciclar z družstva ASOSEYNEKUN.

Situaci pěstitelů kávy v Kolumbii od 60. let velmi silně ovlivňovala činnost Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Tato ultralevicová povstalecká organizace vedla guerillovou válku proti tamní vládě. Svou činnost financovala prostřednictvím vydírání, únosů a obchodu s drogami. Vraždami zastrašovala tamní obyvatele. Bohaté rodiny si pro svou ochranu před nájezdy FARC zakládaly vlastní ozbrojené skupiny domobrany. Ty se ale následně vymkly jejich kontrole a páchaly násilí ještě daleko více.

Na těžké časy nerada vzpomíná i pěstitelka kávy Marleni Mensoza Mechia: „Mnoho rodin pozabíjeli. Přišli do domů, všechno snědli, slepice, krávy, bez ptaní. Zabíjeli majitele i děti. A já jsem musela odejít. Vyhodili mě odsud. Bylo to těžké, neměli jsme na jídlo.” Zpět se mohla vrátit až po uzavření míru v roce 2016 a nyní pečuje
o svých 5 hektarů s kávovníky. Díky zapojení do fairtradového družstva ASOSEYNEKUN má novou odslupkovávačku. A také sny o rozšiřování svého pozemku a o dobrém životě svých dětí. Podobnou zkušenost má Marco Leon z družstva ANEI: „Byli jsme uprostřed konfliktu mezi partyzány a paramilitantní frontou. Přišli a museli jsme jim dát najíst. Vybírali výpalné. Zabíjeli lidi. Většina lidí utekla. I já jsem prodal svou farmu.” Nyní pěstuje Marco kávu na jiné farmě, na kterou se původní majitelé už odmítli vrátit. Chválí si výpomoc fairtradového družstva a lepší výkupní cenu, kterou za svou kávu dostává. Ve volném čase rád sleduje fotbal v televizi.

Násilné zkušenosti často pramení z nerovností a traumat, která jsou v kolumbijské společnosti silně zakořeněná už od dob kolonialismu. „V naší zemi je mnoho nerovnosti, lidé nemají přístup k práci a vzdělávání. Budou pak dělat cokoli, aby zajistili svým rodinám nějaký příjem. Vláda by měla víc podporovat opomíjené komunity a snižovat rozdíly, abychom měli všichni stejné možnosti, protože spolu sdílíme stejný ekosystém,” vysvětluje Margarita Conde, ředitelka družstva ASOPROSIERRA.

Fairtrade je certifikace zboží. Lidem ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky poskytuje možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Pěstitelé a zaměstnanci
dostávají v rámci systému Fairtrade za svou kávu, kakao nebo další plodiny spravedlivou výkupní cenu a navíc fairtradový příplatek. Pěstitelé také sami spolurozhodují
o celém nastavení fairtradových pravidel. Zástupci pěstitelů mají 50 % hlasů na valné hromadě Fairtrade International.

V roce 2020 vypěstovalo 838 000 pěstitelů z fairtradových družstev téměř 890 000 tun kávy, z toho nejvíce 282 000 tun v Kolumbii. Celkem 85 % fairtradové kávy pochází z Latinské Ameriky. S fairtradovou výkupní cenou mohou lépe plánovat své hospodaření a investice např. do nákupu techniky, sazenic, hnojiv nebo do klimatických opatření. Podporu pěstitelů v systému Fairtrade pro oblast Latinské Ameriky a Karibiku zastřešuje organizace CLAC, kterou zastupuje i Sol Toro (na prostředním snímku v bílém tričku). „Fairtrade je nejen certifikace, ale i globální hnutí, které řeší životní prostředí, způsoby pěstování, ochranu dětí a lepší životní podmínky pěstitelů.”

Medardo Bajero Ramirez  je členem družstva ASOPROSIERRA na severu Kolumbie. Stará se o 4 hektary půdy a za rok vypěstuje 3 tuny kávy. Na jeho pozemek v 1850 m n. m. vede pouze úzká horská cestička a pro svoz kávy musí používat muly. Se sklizní kávy mu pomáhá trojice sběračů ze sousední Venezuely. Alberto, Julio a Antonio zvládnou každý za den nasbírat 60 až 120 kg kávových třešní. Medardo jim za práci dobře platí, minimálně 800 pesos za kilo nasbíraných třešní. „Férová cena, kterou dostáváme, nám hodně pomáhá. A s fairtradovým příplatkem mi družstvo mohlo opravit dům, pořídit sušák kávových zrn a nový stroj na odslupkování.”

Češi milují kávu. Nepije ji pouze 12 % lidí, stejné množství lidí naopak vypije čtyři a více šálků denně. Více než polovina Čechů pije denně dva až tři šálky kávy. Dle statistiky ČSÚ z roku 2020 v České republice spotřebujeme ročně 2,4 kg zrnkové kávy na osobu. Zhruba pětina lidí u nás pije instantní kávu, stejný počet tradičního turka. V celém Československu bylo před revolucí sedm pražíren, boom nastal až v posledních 15 letech, dnes jich jen v České republice najdeme více než stovku.

K významným hráčům v České republice patří švýcarský koncern Nestlé, nizozemská společnost Jacobs Douwe Egberts a německá obchodní společnost Tchibo. Tchibo
se značkami Jihlavanka, Barista či Davidoff má více než padesátiprocentní podíl na trhu s praženou kávou v České republice. Většinu produkce velkých výrobců tvoří
směsi – jedná se o mix až deseti různých druhů káv nakoupených od různých producentů. Menší pražírny oproti tomu vyrábí jednodruhové kávy nebo dvou– až třísložkové směsi.

Povědomí o Fairtrade i spotřeba fairtradových výrobků u nás roste. Dle průzkumu společnosti Median z roku 2022 zná certifikační známku FAIRTRADE 66 % českých spotřebitelů, z nich pak 38 % deklaruje, že přesně ví, co toto označení znamená. V roce 2021 se v České republice prodalo 1 326 tun nepražené (zelené) fairtradové kávy. Podíl fairtradové kávy na celkové spotřebě u nás činí 4,2 % a mezi největší prodejce fairtradové kávy patří společnosti Tchibo Praha, Unipetrol Benzina v rámci svých provozoven na čerpacích stanicích Stop cafe, dále Lidl ČR s kávou Lidl2go v nápojových automatech a OMV ČR na čerpacích stanicích VIVA café. Fairtradovou kávu však nabízí i řada kaváren a tři lokální pražírny: Volkafe z Trutnova, Fair & Bio pražírna z Kostelce nad Labem a mamacoffee z Prahy.