U příležitosti Mezinárodního dne kávy se slaví 1. října nejen tento oblíbený nápoj, ale i podpora férového a spravedlivého obchodu a připomíná se role pěstitelek a pěstitelů kávy, díky jejichž práci si ji můžeme vychutnávat. Letošní rok je zároveň Mezinárodním rokem farmářek, a proto upozorňujeme na ženy, které se věnují zemědělství po celém světě.
Jednou z nich je paní Rizkani z Indonésie, pro kterou je péče o kávovou farmu jako výchova dítěte – vyžaduje lásku, trpělivost a neochvějné odhodlání sledovat, jak něco roste. Tato myšlenka ji provází nejen při práci na farmě, ale také při budování komunity žen, které pečují o své kávovníky i jedna o druhou. Paní Rizkani je spoluzakladatelkou pěstitelského družstva s certifikací Fairtrade Koperasi Kopi Wanita Gayo (KOKOWAGAYO), prvního ženského kávového družstva v Asii, které má 680 členek. Zároveň káva z družstva patří mezi výběrové kávy – její hodnocení pravidelně dosahuje cuppingového skóre 85 a více a v družstvu díky školením a vlastnímu profesionálnímu Q-Graderovi systematicky pracují na zvyšování a udržování kvality kávy.
Rok 2026 je Mezinárodním rokem farmářek. Co pro vás znamená být ženou v zemědělství?
Péče o kávu je jako péče o dítě. Když se o rostliny dobře staráme, přinesou také dobré výsledky. Toho jsem se při pěstování kávy vždy držela. Když je sklizeň dobrá, přináší to zvláštní druh radosti.
Jakým největším výzvám pěstitelé kávy čelí?
Ženy zapojené do obchodu s kávou mají často problém získat si důvěru, protože většinu aktérů v dodavatelském řetězci tvoří muži. Lidé často váhají, zda se ženami obchodovat. Další výzvou, kterou jsem zažila během prvního roku, kdy jsem se začala věnovat obchodu s kávou, ještě před vstupem do systému Fairtrade, bylo slovní obtěžování, a to jak osobně, tak prostřednictvím textových zpráv. Na něco takového nemohu reagovat mírně.
Co by podle vás pomohlo, aby se pěstitelkám kávy dařilo lépe?
Při pěstování kávy jsou nejdůležitější dvě věci: kompost a prořezávání kávovníků. Když se o ně dobře staráme, dá-li Bůh, sklizeň bude dobrá.
Nejdůležitější jsou proto dobré znalosti o pěstování: jak připravovat a používat kompost, jak pečovat o rostliny, jak dosahovat dobrých výnosů a jak udržovat půdu zdravou a úrodnou. Je důležité zjišťovat stále nové způsoby a techniky, abychom zlepšili svou práci i sklizeň.
Co si nejvíce ceníte na tom, že jste součástí systému Fairtrade?
Pro mě je nejcennější pocit sounáležitosti. Ženy, které se k nám přidají, se stávají také součástí komunity. Díky ní získávají příležitosti, ke kterým by se jinde možná nedostaly. Organizovaly jsme například školení, jako jsou bezplatné kurzy šití, ale také školení zaměřená na vedení finančních záznamů a sledování výsledků sklizně. Tyto dovednosti nám pomáhají nejen při pěstování kávy, ale také při vedení domácnosti a plánování budoucnosti.
Z ekonomického hlediska nám fairtradový příplatek umožňuje školení v degustaci kávy, hodnocení kvality nebo i lepší zpracování kompostu a tím přispívá ke zvýšení produktivity i kvality kávových zrn a tím můžeme plnit přísnější tržní standardy a zajistit si lepší ceny.
Stejně důležité je, že ženy vědí, že na své problémy nejsou samy. Vždy mají někoho, s kým mohou sdílet své zkušenosti, od koho se mohou učit a navzájem se podporovat.
A jak jste sama vlastně začala s pěstováním kávy?
Káva byla vždy zásadní součástí mého života. Zemědělství se věnovala celá naše širší rodina včetně mých bratranců a dědečka. Když jsem byla malá, rodiče mě často brali na farmu. V roce 2014 jsem pak pomohla založit KOKOWAGAYO, první čistě ženské kávové družstvo s certifikací Fairtrade v Indonésii. Několik z nás se sešlo, začaly jsme přemýšlet, jak vytvořit prostor určený přímo ženám.
Více o družstvu KOKOWAGAYO.
